Prostor v centrální lokalitě Pardubic mezi budovou středí školy od architekta Karla Řepy a hotelem Grand od Josefa Gočára byl po dlouhou dobu určen pro stavbu reprezentativního charakteru – operu nebo hotel. Nakonec zde až v roce 1983 vznikla provozní budova Okresního výboru KSČ podle návrhu architekta Jana Třeštíka, vybraného na základě soutěže.
Objekt se skládá ze dvou částí. Administrativa byla umístěna v šestipodlažní hmotě paralelní s hlavní třídou; horizontální hmota při sousední škole byla určena pro tři sály, zejména velký víceúčelový sál s technicky i esteticky kvalitním vybavením. Ve foyer sálu bylo umístěno umělecké dílo z pískovaného skla od skláře Petra Rýdla zobrazující alegorii města. Unikátní charakter budovy vytváří kromě uměleckých děl také kvalitní detail, jak prokazují například obkladové materiály: atypické keramické tvarovky, které obepínají celou podnož a prostupují i do interiéru, a tmavé hliníkové lamely tvořící fasádu administrativní části.
Po roce 1989 bylo rozhodnuto o využití budovy pro kulturní účely, a připadla tak Konzervatoři Pardubice, Komorní filharmonii Pardubice a Základní umělecké škole a stala se „Domem hudby.“ Část administrativních prostor se proměnila v učebny a kabinety a víceúčelový sál se stal nově Sukovou síní.
Budova prošla dvěma rekonstrukcemi: v roce 2004 a 2020. Při rekonstrukcích byl však zachován původní keramický obklad, a chybějící tvarovky byly dodány původním dodavatelem (Elektroporcelán Louny).
Základní literatura a prameny:
Jan Řeháček, Sametová revoluce v Pardubicích, Pardubice 2009;
Miroslav Pavel, Rozhovor s Janem Třeštíkem, in: Petr Vorlík (ed.), rozhovory / architektura osmdesátých let, Praha 2020, s. 108–113;
Památkový katalog, budova Okresního výboru KSČ Pardubice.
Autor/autoři hesla:
Adam Dvořák, Klára Brůhová; foto Adam Dvořák (2016)