Bazén v Břeclavi je jedním z řady bazénů postavených na různých místech v Česku podle projektu architektů Eduarda Schlegera a Lukáše Lieslera. Cílem tohoto programu bylo vystavět větší počet jednoúčelových staveb s pětadvacetimetrovým bazénem, a zlepšit tak dostupnost plavání i v menších městech. Projekt bazénu byl uzpůsoben tak, aby jej obce mohly stavět vlastními prostředky, prostřednictvím „akce Z“, případně po etapách. Toho bylo docíleno maximální redukcí přidružených funkcí objektu, a také energetickou optimalizací. Samotná forma budovy má umožňovat co nejmenší tepelné ztráty; taktéž plášť a pokrytí severní fasády popínavými rostlinami mělo sloužit k akumulaci tepla. Jižní fasáda je naopak prosklená a jsou zde umístěny kolektory pro ohřev užitkové vody.
První bazén tohoto typu vznikl v Tachově, další pak v Hustopečích, Varnsdorfu, nebo právě v Břeclavi. Břeclavský bazén je umístěn příhodně v sousedství letního koupaliště a sportovní haly. Od ostatních bazénů téhož typu se odlišuje cihlovým obkladem fasády se střídavými horizontálními pásy světlé a tmavé barvy. Na rozdíl od tachovského bazénu nedisponuje zelenou fasádou.
Základní literatura a prameny:
Olga Myslivečková, Plavecký bazén za 10 miliónů, Československý architekt XXIX, 1983, č. 26, s. 1, 3;
Petr Kratochvíl, Architektura sedmdesátých a osmdesátých let, in: Marie Platovská – Rostislav Švácha (eds.), Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000, Praha 2007, s. 411;
Petr Vorlík, Sportovní architektura – nové formy v sedmdesátých a osmdesátých letech, výzvy pro současnost a budoucnost, Beton TKS XVIII, 2018, č. 5, s. 68–77;
Petr Vorlík, Rozhovor s Eduardem Schlegerem a Lukášem Lieslerem, in: Petr Vorlík (ed.), rozhovory / architektura osmdesátých let, Praha 2020, s. 162–169.
Autor/autoři hesla:
Klára Ullmannová, Miroslav Pavel, Irena Lehkoživová; foto Filip Vrana (2018)